Tři dny objevovali nejkrásnější místa na Šumavě představitelé dvou přírodních parků z Lucemburku. Čtyřicítku zahraničních návštěvníků z Parc Naturel de L´Our a Parc Naturel de la Haute/Sûre přitom nejvíce nadchla divočina, kterou uprostřed Evropy, podle svých slov, nečekali a která jim v jejich parcích chybí.
Lucemburčané během třech dnů navštívili jak ta nejznámější místa v Národním parku a CHKO Šumava, tak i zapadlejší kouty. Ohromila je především velikost a celistvost území národního parku. Není se co divit, jejich parky mají dohromady rozlohu 466 km2, naproti tomu jen území Národního parku Šumava se rozkládá na skoro 700 kilometrech čtverečních, což je bezmála 1/3 území celého Lucemburska.
„Těch podobností mezi našimi parky a Šumavou opravdu mnoho nenajdeme. Rozdílná je nejen rozloha, ale i zaměření. My se striktně řídíme ekonomickými ukazateli ruku v ruce s trvalou udržitelností a vy tu dáváte důraz na ochranu přírody a hlavně na divokou přírodu,“ vysvětloval některé rozdíly Emile Eicher, prezident Parc Naturel de L´Our.
„Mě překvapilo, že se uprostřed Evropy dá najít divočina, kde vládne takový klid. My jsme za posledních padesát let všechno přetvořili k obrazu svému,“ dodává Eicher, prezident prvního přeshraničního parku, který sousedí s Německem.
„Máte neuvěřitelné štěstí, že máte národní park. U nás je už na národní park příliš pozdě. Přitom víme, že bychom tak pro veřejnost byli mnohem atraktivnější než teď,“ říká Charles Pauly, president Parc Naturel de la Haute/Sûre.
„Nás samozřejmě uchvacuje horská krajina, pláně i vrcholky, které se tyčí hodně nad tisíc metrů. Nejvíce se mi přitom líbil Roklanský potok. Ty meandry a jeho okolí mi připomínalo Kanadu,“ doplňuje Pauly, první muž přírodního parku, který vznikl v okolí vodní nádrže s pitnou vodou.
Lucemburčané se zajímali i o to, jak funguje naše spolupráce se sousedním Bavorským Národním parkem. Oni sami totiž mají zkušenosti s přeshraniční spoluprací v rámci chráněných území.
„Před patnácti lety jsme podepsali spolupráci v rámci regionů jednotlivých zemí Lucemburku, Německa, Francie a Valonska. Díky ní se nám velmi dobře daří čerpat peníze z Evropské unie. Dá se říci, že bez této spolupráce si už naše fungování ani nedovedeme představit,“ tvrdí Emile Eicher.
„Naše kolegy z Lucemburku zajímalo nejen to. Například se ptali na způsob lovu vysoké zvěře, zda se v budoucnu vrátí vlk na Šumavu anebo kde se dají nakoupit suvenýry, neboť prý „máme peněz plné kapsy a nevíme, kde je utratit“. Není to zajímavá výzva pro místní obyvatele?“ dodává Josef Štemberk, vedoucí oddělení marketingu NP a CHKO Šumava, který měl delegaci po celou dobu na starosti.
Kolegové z Lucemburska si na závěr dovolili vznést i jednu drobnou výtku. Chybí prý více informací přeložených do němčiny nebo angličtiny. „V našich parcích máme veškeré informace psané ve čtyřech jazycích. Tím dokážeme oslovit více zájemců a návštěvníků. U vás jsem ale na mnoha místech narazil na informace psané pouze v češtině,“ zakončuje Emile Eicher, který sám plynně hovoří třemi jazyky.
