V sobotu ráno (18.10.2014) zazvonil šéfovi plzeňské záchranné stanice živočichů Karlu Makoňovi telefon a na druhém konci se ozvali rybáři. Tentokrát z Líní. "Lovíme rybník u Sulkova a v lovišti máme živého bobra. Co máme dělat?," zní v telefonu.
"Skočím do auta, vezmu pár věcí na stanici a jedu tam," líčí Makoň. Rybáři i přihlížející stojí na hrázi a už mají minimálně dvě hodiny zpoždění od prvního zátahu sítí. Vody je však v lovišti ještě moc, a tak první zátah, pravda pod Makoňovým dohledem, je neúspěšný. Síť je plná ryb, nicméně bobr spodní šňůru sítě podplaval a je mimo. „Měli jsme strach, aby nám síť neroztrhal, a hlavně víme, že se jedná o zákonem chráněné zvíře“, říká rybářský hospodář.
Muži vyndávají ryby ze sítě a třídí do kádí, Karel Makoň přihlíží a čeká na další zátah. "Výborně, vody zase ubylo, a tak to bobr nemá už tak snadné. Máme ho v síti mezi rybami, jezdí sem tam a snaží se dostat ven. Rybáři pomalu stahují půlkruh ke břehu, snažím se ho dostat do podběráku, ale nedaří se mi to. Je tam moc ryb, bahna a bobr je ve vodě podstatně rychlejší. Ani druhý pokus nevyšel, on opět podplaval pod spodní šňůrou. To je už ale vody v lovišti docela málo a zvíře je vidět, i když se potopí. Jeden z mladých rybářů (Denis) už to nevydržel a skočil do loďky. Půjčil jsem mu stahovací podběrák a on se vydal bobra pronásledovat. Následovalo několik pokusů, přičemž ten čtvrtý byl hned úspěšný," popisuje Karel Makoň. Zvíře chytil do podběráku, zatáhl a přivezl ke břehu. Dav na hrázi hlasitě ševelil vzrušením a Denis si vychutnával pár vteřin své slávy. I přesto, že bobr v lovišti rybáře zdržel a ze začátku hudrovali, nenašel se pak nikdo, kdo by si ho nešel prohlédnout nebo nevyfotil.
"Překvapila mě příznivá rekce jak přihlížejících lidí, tak hlavně rybářů, bylo to docela zajímavé a příjemné setkání skupiny lidí, kteří chtěli problém řešit a nakonec ho vyřešili. Já navíc na závěr dostal jako poděkování kapra a bobra jsem převezl na sousední lokalitu po proudu, kde má větší klid. Jen škoda, že taková spolupráce nefunguje všude," uzavírá Karel Makoň.
