Zapomenutá kaplička

Vážení čtenáři, dovoluji si Vás skrze tyto řádky zavést k jednomu polozapomenutému místu, přesněji jedné posmutnělé, všedními pohledy přehlížené kapličce. Stojí na plzeňském Petříně, u rušné křižovatky ulic Sušické, Velenické a U Světovaru, za oplocením soukromého pozemku (pozemkové parcely č. 3391/...

Cílená propagace v Plzni

Vážení čtenáři, dovoluji si Vás skrze tyto řádky zavést k jednomu polozapomenutému místu, přesněji jedné posmutnělé, všedními pohledy přehlížené kapličce. Stojí na plzeňském Petříně, u rušné křižovatky ulic Sušické, Velenické a U Světovaru, za oplocením soukromého pozemku (pozemkové parcely č. 3391/1), po pravé straně silnice, chystající se překročit budějovickou železnici.

V roce 1741, při válkách o rakouské dědictví, bylo v těchto místech ležení spojených vojsk Bavorů a Francouzů. Zásobovaly je okolní vesnice. Vojáci však náhle začali umírat na otravu, a tak, pojati podezřením, pozatýkali starosty přilehlých vsí a hodlali je popravit. Zjistilo se ale, že to má na svědomí jeden z nich samotných, rychtáři byli poté propuštěni a popraven dotyčný voják..
Kapličku nechal vystavět Jakub Horák (jinde uvedeno Jan Hrubý), tehdejší starosta Božkova, roku 1747 na památku toho, že se takříkajíc ,, podruhé narodil’’.

Kaple, původně zasvěcená Panně Marii, je od 23.5.1995 kulturní památkou, vstupní portál nese iniciály GH a letopočet 1747. Dnes je tento po desetiletí opomíjený objekt až po střechu zavinutý neproniknutelným, popínavým porostem, jenž milosrdně maskuje jeho zbídačený stav.

Když pomineme jejich hlavní poslání, mají v našich zeměpisných šířkách kostely, kostelíky, kaple, kapličky a boží muka nezastupitelné místo a obrazy měst, vesnic i volné krajiny by bez nich byly o mnoho chudší. Jsou povětšinu dávnými svědky časů osvícených i temných, časů, kdy jsou zvelebovány či naopak upadají v nemilost. Stav, v jakém je předáme budoucím pokolením, bude také výmluvnou výpovědí o nás a námi uznávaných hodnotách.

Chtěl bych tímto popřát tomuto rozsahem drobnému, významem však nepoměrně většímu stavení, by neupadlo v nejhlubší zapomnění a dočkalo se brzké obnovy, jež mu navrátí ztraceného půvabu k radosti všem kolemjdoucím.. M.T.

S kapličkou se pojí místně historická událost dle zápisu ve školní kronice učitele Karla Huly v roce 1876. Byla válka a cizí vojsko přitáhnuvši až sem rozložilo se na tomto místě, kde kaplička stojí. Občané lobezští, božkovští a koterovští prodávali jídlo vojsku tamo položenému, kteréž na to silně a neobyčejně otrávením mříti počalo. Setník vojska toho udal, že rychtáři vesnic Božkova, Koterova a Lobez jsou toho neobyčejného mření příčinou, tito zas setníka onoho z tohotéž vinili. I byli všichni jati a to: setník, rychtář božkovský Pavel Hrůza, rychtář lobezský Flaišhans a rychtář koterovský Krásný, načez po nedlouhém výslechu odsouzeni k smrti na šibenici. Sedíce vespolek uzavřeni v žaláři, trávívali si dlouhou a trapnou chvíli šňupáním. Tři dni před vykonáním ortelu dává Pavel Hrůza rychtáři koterovskému Krásnému šňupat a setník s nimi žalářovaný chce totéž na Pavlu Hrůzovi. Tento, jenž se začasté v mysli své k Panně Marii utíkal a tu pak slova "Mariahilf" říkat ve zvyku měl, odpoví setníkovi: "Kdybych mohl, jedu bych ti dal." A Krásný na to: "Jen mu dej, za zlé dobrým se můžeš vždycky odměniti!" I podal nato Pavel Hrůza šňupec setníkovi, který dojat jsa, podal všechněm třem ruku, řka : "Vy jste nevinni, já vinen otravováním vojáků." Žádaje pak sám o nový výslech udal se. Byl oběšen a ostatní tři co nevinní propuštěni na svobodu. Na společný účet postavili pak k poctě Panně Marii tuto kapličku.


The Loop Jazz Club

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
út 22.04.2014 21:00




0 +
 
ČNSO studio

Hlavní zprávy

 

ČEZ - Čistá energie zítřka